Nový rok, Nová dobrodružství

 Přeji pěkný den, i když je tak trošku pod mrakem s hustou mlhou.

Začal nám nový rok a věřím, že bude lepší než rok minulý. Ono taky za to může myšlení v naší hlavě. Nebrat si hned do hlavy všechno, co někde slyšíme. Já udělám jednu chybku, jak v práci nebo při nějaké svojí práci doma a potom jsem hned z toho zmatená, zmatkující a nervní. Místo toho, abych se tomu vyvarovala, měla bych to pustit z hlavy, mávnout rukou a buď se tomu čelem postavit, a nebo to úplně ignorovat.

Čím jiným by se měla na nový rok zlepšit nálada, než slaďoučkým dortíkem.

Kakaový korpus, krupicovo-máslový krém , ohromný kopec šlehačky a  o trošku menší porce hořké čokolády :)

Průřez dortu.

Detail dortu

A taková malinká perlička na konec:

Den před Silvestrem jsem jela do práce. Pan K. mě šel vyprovodit na zastávku. Přijel mi autobus. To ráno hodně klouzalo a soustředila jsem se jenom, abych dobře beze sklouznutí docupitala do autobusu. To už mezitím vystoupila nějaká slečna, která něco držela v náruči, ale tomu jsem nevěnovala pozornost. Jak usedám na sedačku, vidím, že se baví s panem K. Jen co slečna nastoupila zpět, slyšela jsem  rozhovor s řidičem a slečnou, jak jí děkuje, že něco vyložila a tak. Později slyším, jak ona povídá, že neví, co by s ní dělala v Praze.  

Vykukuji z okénka a vidím, že pan K. má v náruči malinké koťátko, které se nejspíš nedopatřením dostalo do autobusu.... Kotě pan K. samozřejmě do bytu nechtěl, ani okolní lidé a tak ho položil za náměstím a šel si svou cestou. O dva dny déle, na  procházce, se k rodičům kotě přichomýtlo. Opuštěné, vyhladovělé. Dali jsme mu jídlo, ale u nás nemohlo být. Už máme dvě dospělé kočky a Micka  není nadšená, když přichází nový přírůstek a potom trucuje. Teď skončilo v garážích technické skupiny našeho městečka a přemýšlí, co s ním bude. 

A to je prozatím všechno. Mějte se pěkně Vaše M. alias Joina